Třeboňsko

MLÁKA

V Mláce najdete barokní kostel Zasnoubení Pany Marie necelý kilometr sv. od vsi, původně stavěný jako poutní v l. 1744 - 1769. U kostela roste chráněný dub letní : stáří 300 let, výška 19 m, obvod kmene 660 cm.

Lužnice

Obec Lužnice leží na břehu řeky Lužnice 7 km od města Třeboň. Rozkládá se na 1201 ha katastrální plochy mezi rybníky Rožmberk, Malý Tisý, Černičný a Potěšil.

Obec je poměrně stará, neboť první písemný doklad o ní pochází z roku 1371. V listině uložené ve Státním ústředním archívu v Praze je uváděna jako Luznicz. Jméno řeky Lužnice je prvně doloženo v roce 1179 jako Lunsenize rivulus, roku 1185 jako Lvsnitz.
Zprávy o Lužnici jsou velmi neúplné, protože tato obec i záznamy o ní shořely za třicetileté války. Dějiny obce jsou úzce spojeny s Lomnicí nad Lužnicí a s Třeboní. První známá vrchnost byli páni z Landštejna, kterým patřil statek Lomnice a s ním i Lužnice. V roce 1435 se vzdala husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní se obec dostala k panství v Třeboni.

Třicetiletá válka Lužnici, stejně jako celý kraj, zle poškodila. Celá obec – 25 čísel – byla vypálená a pustá, takže roku 1625 zde nebylo živé duše. Jen pomalu se shledávalo rozprchlé obyvatelstvo a domy byly obnovovány a pole začala být obnovována. Ještě roku 1630 zde bylo šest spálenišť a pouze čtrnáct usedlých obyvatel.
V 19. století se obec rozrůstala. Byla vystavěna a později rozšířena nová budova školy. Na místě staré kapličky uprostřed návsi byla vystavěna nová velká kaple, která je dominantou obce i v současnosti.
V roce 1900 bylo v Lužnici 86 domů, 120 rodin a 588 obyvatel. Na začátku 20. století byla zřízena železniční zastávka na trati, která tu vedla již od roku 1872, ve dvacátých letech vystavěna elektrárna u Rožmberka, nový železobetonový most přes řeku a na počátku let třicátých vybudována nová budova školy.

V současnosti má obec Lužnice 166 domů, necelé čtyři stovky obyvatel, průměrný věk kolem čtyřiceti let. Většina obyvatel dojíždí za prací do okolních měst, část se v místě věnuje zemědělství nebo drobnému podnikání.
Zajímavé přírodní lokality v okolí obce, typická jihočeská venkovská zástavba, klidné prostředí jsou dobrými podmínkami pro turistiku a rekreaci. Je zde řada ubytovacích zařízení, obchod, dvě restaurace, kemp.
Působí zde několik společenských organizací – Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení, kulturní spolek Osvětová beseda. Každý rok je pořádáno několik velmi zajímavých akcí, např. plesy, pouť, představení místního loutkářského souboru, kulturní vystoupení, srazy kamionů jiné akce v kempu Lužnice.

CHLUM U TŘEBONĚ

První zmínka o obci pochází z konce 13. století. Na počátku 15. století Chlum a přilehlé vesnice patřily Rožmberkům, později se střídali majitelé až do roku 1861, kdy jej získali Habsburkové. Posledním šlechtickým rodem, který Chlum u Třeboně vlastnil, byla rodina d´Este, naposledy následník rakouskouherského trůnu, vévoda Ferdinand d´Este. Po 1. světové válce spadá panství pod ředitelství státních lesů a statků v Praze.

Mezi dvěma válkami se Chlum u Třeboně stal vyhledávanou rekreační oblastí. Rozsáhlé komplexy lesů a „železná opona“ zachránily cenné přírodní prostředí před překotným rozvojem zemědělství po druhé světové válce. Přibyla podniková rekreační zařízení a s rozvojem motorismu se objevily autocampy. Chlum u Třeboně a přilehlé obce se staly vyhledávanými letovisky s pestrou a bohatou nabídkou služeb.

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie na vyvýšenině dominuje celému městu. Původně barokní stavba, inspirovaná známým poutním kostelem v rakouském Mariazell, byla dokončena v roce 1745. Dispozice kostela byla tehdy křížová s kupolí nad středem. V roce 1805 byl kostel prodloužen v trojlodí a zároveň byla přistavěna sakristie. Prohlídka kostela je možná na požádání, klíče jsou u p. Kučerové (tel.: 384 797 300)

Barokní lovecký zámeček je z roku 1710. Zámek je v současnosti nepřístupný, ale určitě stojí za to projít se okolním parkem, proslulým vzácnými dřevinami.

Rybník Hejtman slouží sportovním rybářům, Chlumem i Staňkovem prochází několik cyklostezek, k dispozici je i obnovený hraniční přechod do Rakouska.

TŘEBOŇ

Město Třeboň je jedním z nejkrásnějších měst v Jižních Čechách. Nachází se v oblasti, nazvané Třeboňská pánev. Leží skoro přesně mezi dvěma centry kraje, Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem V okolí, můžete najít mnoho rybníků a mnoho přírodních zajímavostí. Proto je zde také zřízena Chráněná krajinná oblast Třeboňského jejímž je Třeboň centrem. A díky rovnováze v okolní přírodě byla Třeboň také zařazena v roce 1977 na mezinárodní seznam biosférických rezervací UNESCO. Naproti tomu díky krásné architektuře, která zažila největší rozmach za dob vlády Schwarzenberků a Rožmberků, byla Třeboň vyhlášena Městskou památkovou rezervací v r. 1949.

Ve městě působí dvoje lázně a okolní podniky působí převážně v tradičním průmyslu, který krajině neškodí, jako je rybníkářství, pivovarnictví, zemědělství, lesnictví a potravinářství. Díky tomu není okolí Třeboně a potažmo Třeboňsko samotné ovlivněno bezohledností lidí, protože obyvatelům tohoto krásného města na jejich okolí záleží.

STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU

Dominantou městečka je věž strážského zámku, která v nezměněné podobě střeží své okolí již několik staletí. Městečko se nachází v kraji, jehož obrovským bohatstvím jsou voda, lesy, písek a rašelina. Je to krajina mokrých luk, kde postávají na jedné noze čápi, kudy protéká řeka Nežárka a navíc je tu množství rybníků a potůčků, jejichž zrcadla chytají slunce, podoby stromů a věže vísek a měst.

Hrad střežící brod přes řeku Nežárku založil ve 2. polovině 13. století Sezema, který oddělením od pánů z Hradce vytvořil novou linii Vítkovců, jejímž erbem byla modrá pětilistá růže na zlatém štítě. Roku 1284 se jako se jako spojenec Záviše z Falkenštejna nazývá po nově vystavěném hradu „ze Stráže“. Z jeho potomků. kteří nikdy nedosáhli takové moci a bohatství jako jejich příbuzní Rožmberkové a Hradečtí, vynikl Jindřich, nejvyšší hofmistr Jiříka z Poděbrad. Jeho památku dodnes připomíná náhrobek z červeného mramoru v místním kostele svatého Petra a Pavla. V průběhu staletí měnilo strážské panství poměrně často své majitele.

V 18. století dostává zámek dnešní barokní podobu. Z původního hradu zůstává jen gotická věž. Jeho vnější vzhled se od těch dob v podstatě nezměnil. V roce 1914 podepsala smlouvu o koupi česká operní pěvkyně Ema Destinnová. Městečko samotné dodnes svým půdorysným charakterem dosvědčuje, že bylo postaveno při cestě, po které proudí obchodní ruch a obdélníkový tvar náměstíčka napovídá svou funkci tržiště. Severně od předhradí je kostel svatého Petra a Pavla , původně gotická stavba ze 14. stol. Byl několikrát opravován, naposledy v 19. stol.

K dalším pamětihodnostem města patří hřbitovní kaple Panny Marie Bolestné, socha sv. Jana Nepomuckého, dvě kašny, zvonice, radnice, metodistická modlitebna, židovský hřbitov, památník Emy Destinnové, tradice výroby dřevěných hraček.

SUCHDOL NAD LUŽNICÍ

Suchdol nad Lužnicí, od roku 1876 městys, leží v půvabné krajině v blízkosti hlubokých lesů. Je významným letoviskem a východiskem pro vodácké splutí řeky Lužnice. Za Rakouska-Uherska byl i místem, kde se soustřeďovala a výrazně prosazovala duchovní pomoc Čechům na Vitorazsku.

Suchdol n. L. od nepaměti patřil k třeboňskému pánu z Landštejna, později Rožmberkům. Po jejich vymření přešel do rukou pánů ze Švamberka, celé jejich panství však bylo zabaveno ve prospěch císaře Ferdinanda II. po bělohorské porážce českých stavů. V rukou Habsburků zůstal Suchdol do 2. dubna 1660, kdy se dostal do držení rodu Schwarzenberků.

Kostel sv. Mikuláše byl založen v roce 1363, později byl přestavován a rozšiřován. Je to trojlodní stavba, sklenutá na dva páry pilířů. Presbytář má síťovou žebrovou klenbu na konzolách. Hlavní oltář je vyzdoben obrazem sv. Mikuláše z roku 1887. Suchdolská Madona, jedna z krásných jihočeských madon, která zdobila hlavní oltář, byla přemístěna do Jihočeské galerie na Hluboké.

Druhou památkou Suchdola je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1728, kterou dal postavit hospodský Jiřík Novotný svým nákladem.

Rok co rok přijíždí do Suchdola nad Lužnicí milovníci přírody již v jarních měsících, aby znovu prožili zázrak proměny přírody na Horní Lužnici , kde meandrující koryto řeky s řadou odstavných ramen a tůní, s charakteristickými mokřinami a lučními společenstvy je jednou z posledních lokalit obdobného charakteru v celé republice, nebo aby se pokochali barevností a vůní fauny rašeliniště Červené blato, či aby prošli kaňonem řeky Dračice.

ZÁMEK JEMČINA

Na křižovatce několika pěších a cyklistických tras, na samotě uprostřed lesů, se nachází lovecký zámek Jemčina. První zmínka pochází z roku 1348, kdy bylo toto sídlo nazýváno Nový Dvůr. Název Jemčina se objevuje od roku 1584 podle části blízkého jezu řeky Nežárky. Jednopatrová, ale velmi rozměrná trojkřídlá budova vytváří charakteristickou dispozici se široce rozevřeným čestným dvorem, který prošel klasicistními změnami. Zámek převážně patřil šlechtickému rodu Černínů a proslul zejména v letech 1790-1821 perforsními hony na jeleny a daňky.

Nejcennější částí zámku je kaple sv. Jana Nepomuckého postavená v letech 1767-69, jejíž kupoli zdobí fresky s výjevy ze života patrona kaple od J. Q. Jahna. Zámek byl dlouhou dobu nepřístupný, protože jej měla od 50. let v užívání armáda, avšak nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí a již je možno navštívit část jeho interiérů.

ČERVENÁ LHOTA

Červená Lhota je známý renesanční vodní zámek ve východní části jižních Čech na severu Jindřichohradecka. Zámek je umístěn na skále, která se přehrazením údolí a zvýšením hladiny vody stala ostrůvkem na zámeckém rybníku. Zámek tvoří uzavřená čtyřkřídlá dispozice kolem čtvercového nádvoří. Nad vjezdem je umístěna věž. K zámku vede přístupová cesta přes kamenný most. Na zámku bylo natočeno i několik filmových a televizních pohádek.

První písemná zmínka pochází z roku 1465. Gotická tvrz zde v údolí Dírenského potoka na žulovém skalním útesu vznikla již ve 14. století. Přehrazením potoka hrází se skála změnila v ostrov. V roce 1530 se majiteli tvrze stali rytíři Kábové z Rybňan. Jan Kába z Rybňan nechal starou gotickou tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, zvaný od té doby Nová Lhota.
Pojmenování Červená Lhota se objevuje až od počátku 17. století, podle barvy zámku (vyšlo z pověsti).
Růtové z Dírné zámek získali na konci 16. století. Jako utrakvistům jim ovšem byl majetek po bitvě na Bílé hoře roku 1620 konfiskován, i když se českého stavovského povstání nezúčastnili. V dobách třicetileté války vlastnil místní panství italský rytmistr Antonio Bruccio. Po jeho smrti koupil zámek v roce 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Po roce 1641 a v letech 1658–1678 probíhaly na zámku barokní přestavby, které proměnily šlechtické sídlo na letohrádek, kam Slavatové dojížděli z nedalekého Jindřichova Hradce.
Po vymření rodu Slavatů po meči v roce 1693 zdědila Červenou Lhotu po roce neteř posledního Slavaty Marie Terezie, provdaná do rodiny Windischgrätzů. Od poloviny 18. století se majitelé opět několikrát změnili. Za Ignáce Stillfrieda pobýval v letech 1796–1799 na zámku skladatel a spoluzakladatel německé opery Karl Ditters von Dittersdorf. Od roku 1835 vlastnili zámek postupně členové čtyř generací knížecí rodiny Schönburg-Hartenstein – německých říšských knížat. Tento rod zámek obýval až do roku 1945, kdy jim jako německým občanům byl zámek zkonfiskován. Poslední majitelé dali v polovině 19. století zámeckou věž a štíty upravit novogoticky. Mezi lety 1903–1913 byly za prince Johanna Schönburg-Hartensteina tyto úpravy odstraněny a nahrazeny památkově poučenou neorenesanční přestavbou podle projektu architekta Humberta Walchera z Moltheimu, která dala zámku jeho dnešní podobu.

Antonio Bruccio, majitel zámku v dobách třicetileté války nejenže nechal postavit kamenný most vedoucí k zámku na místě staršího dřevěného, ale také se pokusil založit v nedaleké Deštné lázně. Léčivý pramen zázračně objevila jistá Kateřina Urbánková v r. 1599 na místě později objeveného pramene: „Zjevil se jí na poli vysoký muž s mládenečkem nad sníh bílým. Pozdvihl ruku k nebesům, hlavu třikrát sklonil a zmizeli. Na místě vyprýštily tři pramínkové léčivé vody.“
Svého času byly tyto lázně velmi oblíbeným místem, soutěžícím v popularitě i s Karlovými Vary. Dozvukem bývalé slávy je v dnešní době také již pozapomenutá značka minerální vody Deštenky.

Prohlídka zámku trvá asi 50 minut, během ní uvidíte 16 pokojů představující bydlení šlechty v 19. století a na začátku 20. století. Vstupné pro dospělé je 90 korun, pro seniory 70 korun a pro děti 50 korun. Využít se dá i zvýhodněné rodinné vstupné za 200 Kč.

zdroje:
http://www.regiontrebonsko.cz/
http://cs.wikipedia.org/